Chrám Spasitele Církve československé husitské

19.04.2021

Dalším svatostánkem postaveným v období První republiky v Brně, se kterým se seznámíme, bude Chrám Spasitele na Karáskově náměstí v Židenicích, patřící Církvi československé husitské. Je také současně prvním Husovým sborem, který se do našeho nepravidelného seriálu dostává. 

Tak zvaných Husových sborů vzniklo v Československu během 20. a 30. let nejvíce ze všech sakrálních staveb. Což bylo dáno tím, že po vzniku samostatné republiky, se od Římskokatolické církve odštěpila určitá skupina kněží, kteří založili novou národní církev. Ta postupem času získala název Církev československá husitská. Snahy o vznik nové národní církve, která by se hlásila k tradicím a odkazu Mistra Jana Husa se začaly projevovat již od počátku 20. století. Ale v dobách Rakousko Uherska nebyla ta správná politická situace, umožňující tuto církev ustanovit. Po vzniku Československa byla Římskokatolická církev vnímána jako tradiční spojenec bývalého režimu a začalo se prosazovat heslo "Pryč od Vídně, pryč od Říma".

Vznik nové církve se datuje k Vánocům 1919 kdy byla poprvé liturgie sloužena v českém jazyce a následujícího roku, přesně 8. ledna 1920 byl svolán první sněm, na kterém byla oficiálně prohlášena nová, národně pojatá, Církev československá. Státem byla církev uznána 15. září téhož roku. Ve svých počátcích si ale musela nová církev najít určitou kontinuitu, protože kněží, kteří se k ní hlásili, měli pouze kněžské svěcení a tím pádem jí scházel hierarchický základ v podobě vysvěcených biskupů. Proto se obrátila na Srbskou pravoslavnou církev, v rámci které chtěla nejprve začít fungovat jako národní česká pravoslavná církev. Srbská pravoslavná církev vysvětila prvního biskupa Matěje Pavlíka, který přijal nové biskupské jméno Gorazd. To bylo v roce 1921. Uvnitř církve ale došlo k dalšímu štěpení, kdy se od pravoslavného křídla odtrhlo liberálnější křídlo, vedené doktorem Karlem Farským. Ten v roce 1922 spolu s Františkem Kalousem vydal Československý katechismus, který byl pravoslavným křídlem odmítnut. V roce 1924 byl přímou volbou zvolen za patriarchu Karel Farský, který převzal biskupský úřad. Nadále tedy v Církvi československé dochází k volbě jejích představitelů z kruhu kněží, bez apoštolské posloupnosti.  Noví biskupové nejsou svěceni jinými biskupy, tak jako je to u církví katolické, nebo pravoslavné, ale voleni. Církvi československé se podařilo převzít některé kostely původně katolické, ale drtivá většina nových chrámů byla postavena jako novostavby. Po druhé světové válce převzala církev také část opuštěných synagog, které byly změněny na Sbory. V roce 1971 se původní název Církev československá, změnil na nový Církev československá husitská. Ve znaku má církev kalich, z nějž vyrůstá kříž. Kněží nosí černé taláry s červeným kalichem na prsou. Kněží nedodržují celibát, a v současné době je možné do kněžských funkcí ustavovat i ženy. 

Chrám Spasitele na Karáskově náměstí v Židenicích pochází z let 1935 a 1936 a byl postaven podle návrhu architekta Stanislava Kučery. Chrám je dominantou parkově upraveného náměstí, do kterého se obrací svojí hlavní fasádou. Vstup je krytý předsazenou betonovou markýzou, nad kterou se zvedá atikový štít, kryjící sedlovou střechu lodě. Ve štítu je prolomeno kruhové okno, vedoucí na kůr a nad ním je na fasádě umístěn červený kalich a patriarší kříž. K pravému nároží přisedá asymetricky věž. Věž má čtvercový půdorys a po celé její výšce jsou ze tří stran vysoká štěrbinová okna až ke zvonovému patru. To je uzavřeno kovovou žaluzií, za kterou jsou zavěšeny zvony. Vrchol věže má půdorys rovnoramenného kříže a je ukončen jehlanem s kalichem a křížem. 

Interiér je členěn tak, jak jsme zvyklí u katolických kostelů. Vstup, nad ním varhanní kůr, loď a presbytář. Chrám Spasitele je jednolodní stavba, dělená centrální uličkou, mezi dvěma řadami lavic. Podlaha lodě je vyrobena z kvalitního teracca a nad ní se zvedá dřevěný kazetový strop. Původně měl kostel strop železobetonový, který byl poškozen během bombardování na konci druhé světové války a po ní byl nahrazen stropem trámovým. Na kůru jsou umístěny varhany a je zde také místo pro sbor. 

Presbytář je od lodě oddělen obdélným vítězným obloukem. Zakončen je trojdílným mírně prohnutým závěrem. Na jeho levé straně je umístěna kazatelna z umělého kamene, původně růžové barvy. Liturgicky je presbytář uspořádán velmi jednoduše. V jeho středu stojí oltář zdobený kalichem a křížem a nad nim na stěně je zavěšen mohutný dřevěný kříž. Schody do presbytáře jsou z červeného teracca. 

Ve stěně vpravo od presbytáře je umístěno zděné kolumbárium. Církev československá již od svého vzniku prosazovala pohřeb žehem, který v té době nebyl katolickou církví uznáván. To znamená, že součástí většiny Sborů jsou také kolumbária, do kterých jsou ukládány urny zemřelých členů. Židenický sbor má kolumbária dvě, jedno původní, vedle presbytáře, které je přístupné i samostatným vchodem z boční ulice a druhé umístěné pod kůrem vedle hlavního vchodu. 

Chrámy CČSH byly od počátku stavěny jako, dnes bychom řekli, komunitní centra. Proto jejich součástí bývají i prostory, které bychom v kostele nečekali. Jsou to například společenské, nebo divadelní sály. Židenický sbor měl původně dokonce dva divadelní sály. Jeden pro běžné divadlo a druhý pro divadlo loutkové. Loutkový divadelní sál je dnes změněn na tělocvičnu a zachoval se pouze druhý standardní divadelní sál, vybavený jevištěm oponou a dokonce jednoduchou jevištní mechanikou. Jeho předsálí bylo změněno na zimní modlitebnu. 

Na závěr bych chtěl poděkovat farnosti u Chrámu Spasitele v Židenicích za zpřístupnění interiérů chrámu.