Jezuitská kolej a kostel Nanebevzetí Panny Marie

09.05.2022

Jezuitská 8/5, Brno

Původně měl tento článek být součástí seriálu Zmizelé Brno, tam by se samozřejmě hodila jezuitská kolej, která byla zbořena na začátku 20. století, ale protože budu psát i kostele Nanebevzetí Panny Marie, který patří mezi nejkrásnější barokní kostely v Brně, bude se jednat o kombinaci zmizelého a stále existujícího, i když chybělo málo a i kostel mohl patřit do zmizelého Brna. Ale o tom až později. 

Jezuitský řád, oficiálně Tovaryšstvo Ježíšovo, latinsky Societas Iesu byl založen svatým Ignácem z Loyoly v roce 1534. Od svého založení až do současnosti patří mezi největší a nejvýznamější církevní řády katolické církve. Dokonce i současný papež František vzešel z tohoto řádu. Řád vznikl jako reakce na tehdejší reformaci. Řád byl založen jako misijní a vzdělávací. Jeho členové měli šířit slovo Boží po celém světě. Ignác z Loyoly než založil řád byl vojákem, během obrany města Pamplony byl zraněn a během léčby došlo k obratu v jeho myšlení a rozhodl se založit řád, který by šířil slovo Boží. Vzhledem k jeho vojenské minulosti dostal řád vojenskou hierarchii a například jeho hlavní představený je nazýván generálem. Jezuité mají svoje koleje a profesní domy rozesety po celém světě a jejich velmi důležitými působišti byla Jižní Amerika a Asie. Vzhledem k narůstajícímu vlivu a moci jezuitského řádu dosáhli evropští panovníci v roce 1773 u papeže, jeho zrušení. Znovu byl řád obnoven až v roce 1814. V českých zemích nemají Jezuité tu nejlepší pověst, za což může především Alois Jirásek a čeští obrozenci, kteří na Jezuity přenesli veškeré antipatie z doby protireformace a zřejmě jediným Jezuitou, který je obecně znám je páter Koniáš z Jiráskova Temna. Ve skutečnosti ale musíme také Jezuitům přičíst zásluhu na rozšíření školství a umožnění vzdělání bez oledu na původ. Mezi Jezuity patřil například Bohuslav Balbín, zapálený obránce českého jazyka a barokní vzdělanec, nebo Georg Josef Kamel, botanik, po kterém se jmenují Kamélie, nebo český obrozenec Josef Dobrovský. Pro Brno je potom zvlášť důležitý Páter Martin Středa, představený brněnské koleje. 

Do Brna přišli Jezuité v roce 1570 a nejprve se usídlili na Petrově. Ale již v roce 1578 jim císař Rudolf II. přidělil zpustlý klášter Augustiniánek zvaný Herburský, podle první představené Matky Herburgy. Jezuité klášter začali postupně přestavovat a na jeho místě vybudovali rozsáhlou kolej s raně barokním kostelem Panny Marie. První stavební fáze, byla ještě pozdně renesanční a prováděli ji brněnští stavitelé italského původu sourozenci Gabriové. Celý areál zabral místo 21 zbořených domů a měl celkem sedm dvorů. 

Po skončení třicetileté války byly další práce zadány staviteli Janu Křtiteli Ernovi, v té době vznikl také honosný portál druhého tzv. kardinálského nádvoří. Portál je zdobený sochami Jana Kašpara Pröbstla, představující Archanděla Michela na vrcholu a po jeho stranách sochy svatého Ignáce z Loyoly a svatého Františka Xaverského. Po zboření koleje byl portál přemístěn vedle presbytáře kostela, kde se nachází dodnes. Portál také připomíná jednoho z největších podporovatelů brněnských Jezuitů Františka kardinála z Dietrichsteina v podobě Dietrichsteinských erbů nesenmých Archandělem Michaelem. 

 V roce 1733 papež Kliment XIV. zrušil jezuitský řád a celá budova, která sahala od Jakubského náměstí až po dnešní ulici Rooseveltovu byla předána světským vlastníkům. Nejprve do ní byla přestěhována z Olomouce Stavovská akademie, první vysoká škola na Moravě.  O deset let pozdeji byla kolej přeměněna na kasárna. Tak zvaná Jezuitská kasárna tu sídlila až do roku 1904 kdy byl celý areál s výjimkou kostela asanován. Po zboření jezuitské koleje vzniklo obrovské staveniště na kterém byly postaveny domovní bloky dnešních ulic Mozartova, Dvořákova a Beethovenova. Zbouráním jezuitské koleje zanikl i probační dům, pro výchovu dorostu, ve kterém studovali mimo jiné Bohuslav Balbín nebo Josef Dobrovsk

Kostel Nanebevzetí Panny Marie

Součástí Jezuitské koleje byl již od počátku kostel. Nejprve se jednalo o starý gotický svatostánek, náležející ještě k Herburskému klášteru. Původně měli Jezuité v plánu tento starší kostel pouze upravit, ale nakoc se rozhodli pro novostavbu. Nejstarší částí kostela je dnes západní průčelý s věží, kde se nachází také hlavní vchod, lemovaný manýristickým portálem. Z této stavební fáze zřejmě pochází i loď, tvořená bazilikálním trojlodím na téměř čtvercovém půdorysu. 

Interiér Jezuitského kostela patří k nejkrásnějším barokním interiérům v Brně. Jeho barevnost a vysoká zdobnost působí na příchozího monumentálním dojmem. Interiér je tvořen bazilikálním trojlodím, kdy boční lodě od té hlavní oddělují vysoké arkády a nad nimi termální okna, která přivádějí dostatek světla. Na hlavní loď na východě navazuje prodloužený chór s presbitářem ve kterém je umístěn hlavní oltář. Návrh interiéru je připisován Františku Antonínu Grimmovi po jeho návratu z římské cesty, která se bezesporu promítla do vznešeného barokního interiéru. 

Námětem hlavního oltáře je Nanebevzetí Panny Marie což odpovídá patrociniu kostela. Obraz je dílem Felixe Antona Schefflera a je po važován za jeho nejlepší olejový obraz. Na obraze je znázorněna Panna Maria stoupající na nebesa, kde ji vítá Ježíš Kristus a Bůh Otec v nádstavci oltáře. Pod Pannou Marií jsou zobrazení klečící apoštolové. Sochařská výzdoba zobrazující nejvýznamnější jezuitské světce  svatého Ignáce z Loyoly a svatého Františka Xaverského pochází z ruky Jana Jiřího Schaubergera. Nad svatostánkem je ve slaceném bohatě zdobeném rámu umístěna renesanční kopie obrazu Salus populi Romani ze 13. století, který se nachází v římském kostele Santa Maria Maggiore. Tento obraz do Brna přinesl pravděpodobně svatý Edmundd Campian. 

V chóru stojí proti sobě dvě řady raněbarokních chórovích lavic. Jejich umístění v jezuitském kostele je poněkud netradiční, protože Jezuité neprovozovali tento druh společné modlitby. Chórové lavice byly původně zdobeny velkými zlacenými erby rodu Dietrichstejnů, které se ale dnes nacházejí pod hudební kruchtou.  Nad chórovými lavicemi v prvním patře jsou prosklené pozdněbarokní oratoře, které opět v řádovém kostele neplní svoji funkci a zřejmě byly vytvořeny pouze z dekorativních důvodů. V oratoři na pravé straně je umístěna malá kaple, pozůstatek po zbořené koleji. Na podlaze choru leží bohatě zdobená mramorová deska, kryjící vstup do rodinné hrobky Dietrichsteinů. 

V bočních lodích kostela jsou pod arkádami proti sobě umístěny vždy tři boční oltáře a po jednom v čele  lodí. Ty jsou většinou zasvěceny jezuitským světcům. Na dvou protilehlých oltářích ve středu bočních lodí jaou umístěny relikviáře patronů města Brna, svatých Konstantina a Primitiva. 

Na západní straně jsou proti sobě přistavěny dvě boční kaple. Panny Marie a svatého Františka Xaverského. 

Kaple svatého Františka Xaverského byla vybudována v letech 1670 - 71 Janem Křtitelem Ernou. Z této doby pochází zřejmě také oltářní obraz znázorňující smrt svatého Františka v Číně. V současné době je bohužel obraz natolik ztmavlý, že je téměř nečitelný. Ostatní vybavení kaple je ale mladší. Oltář se sochami Jana Jiřího Schaumbergera odkazuje k Františkově misijní činnosti. Jsou to především dvě sochy v orientálních kostýmech nesoucí symboly obrácení na víru a také výzdoba svatostánku v pobobě mouřenínů. Nicméně vrcholem celé výzdoby jsou dvě sochy mouřenínů od Ondřeje Schweigela stojící před oltářem. Štíhlé postavy elegantně prohnuté, zvedají svoje dlouhé paže v gestu adorace směrem k oltáři. Jsou to jedny z nejkrásnějších barokních soch v Brně vůbec. Klenba je zdobena opět scénami ze života svatého Františka. 

Naproti kaple svatého Františka Xaverského stojí kaple Panny Marie, zvaná také kaple mrtvých. Její předchůdce byla pozdně renesanční pohřební kaple Tovarů. Vybavení kaple pochází ze 40. let 18. století ale na oltáři najdeme pozoruhodnou sochu Panny Marie z Ježíškem připisovanou Janu van der Furt pocházející z konce 17. století a objednané hraběnkou Annou Františkou z Leslie Ditrichsteina. Panna Maria stojící na srpku měsíce se svatozáří z dvanácti hvězd drží v náručí malého Ježíška, který příchozím podává růženec. Na oltáři jsou dále sochy manžela Panny Marie svatého Josefa a otce Panny Marie svatého Jáchyma. V pendantech klenby jsou umístěny alegorické sochy Obezřetnosti, Spravedlnosti, Víry a Stálosti. Kaple má v prvním patře umístěnou malou oratoř a k jejímu vybavení patří původní obrazy, nebo dva velké vyřezávané a zlacené svícny. 

Na hudebním kůru jsou dnes umístěny nové varhany z let 2012 - 2014, zasvěcené svatému Edmundu Kampiánovy. V současné době se jedná o jeden z nejlepších nástrojů v Brně. Původní barokní varhany byly zničeny na konci druhé světové války. 

Po zrušení jezuitské koleje se změnili funkce některých místností, přiléhajících ke kostelu. V přízemí po stranách chóru jsou dvě stejné obdélné místnosti, které obě mohli původně sloužit jako sakristie, dále je uváděno, že ta v pravo byla kaplí noviciátu, což ale z pohledu množství noviců příliš neodpovídá realitě. V každém případě se v pravo vedle chóru dnes nachází jedinná sakristie, vybavená původním barokním mobiliářem. Její strop je zdoben rokokovým štukovým dekorem v němž byly původně umístěny obrazy Jana Jiřího Etgense (přemalované v 19. století). Původní barokní skříně zdobené intarzijí a obrazy v nádstavcích byly před několika lety restaurovány ve spolupráci žáků brněnské Střední školy umění a designu s německým Göring institutem. V zakristii se také zachovalo mezi okny původní barokní lavabo. 

V kryptě pod kostelem je mimo jiné pohřben i blahoslavený Páter Martin Středa. Osoba, velmi významná pro Brno. Byl představeným jezuitské koleje a v době švédského obléhání města Brna v roce 1643 vytvořil ze studentů koleje tak zvanou Studentskou legii, která na hradbách hájila město. Také pořádal procesí ve kterých byl nošen obraz Panny Marie Svatotomské, jíž je připisováno odražení švédského útoku. Páter Martin Středa byl již za svého života považován za světce a po jeho smrti se událo několik zázraků na jeho přímluvu. V současné době probíhá proces svatořečení. Jedná se o jednu z nejvýznamnějších postav barokního Brna. 

A na závěr si ještě řekněme něco o osudech kostela po zrušení jezuitské koleje. Z klášterního kostela se stal kostel posádkový a patřil armádě. Nejkrušnější chvíle ale zažil na konci druhé světové války, kdy byl zasažen během spojeneckého bombardování. Jedna z bomb prorazila klenbu nad kůrem, čímž zcela zničila barokní varhany. Od kostela se odchýlila západní věž a interiér byl poničen otřesy a tlakovou vlnou. Například obraz na hlavním oltáři byl rozmetán na osmdesát kusů. Kostel byl natolik poškozen, že se dokonce uvažovalo o jeho zboření. Naštestí se to ale nestalo a na počátku 50. let 20. století byl rekonstruován. Zajímavé je, že i přes toto poškození si zachoval svoji barokní podobu jako málokterý s brněnských kostelů. Kromě oltářů je to také mnohé uměleckořemeslné vybavení, množství volně visících obrazů a tak podobně. 

V současné době je kostel opět ve správě Tovarišstva Ježíšova a za zpřístupnění velmi děkuji Otci Vojtěchu Suchému.