Kleinův palác

14.04.2021

Svorností k vítězství 

rodové heslo rodiny Kleinů

V Brně, na náměstí Svobody 15, stojí obdivuhodný palác, který byl postaven v letech 1847 - 1848 pro rodinu podnikatele Franze Kleina. Jednalo se o sídlo, které mělo reprezentovat, zajistit moderní pohodlné bydlení a současně být reklamním štítem rodinné firmy. 

Kdo ale byli Kleinové? 

Rodině pocházející z Loučné nad Desnou, se během dvou generací podařilo dosáhnout vrcholu společenského žebříčku a v třetí generaci dokonce šlechtického titulu. Za zakladatele rodiny je považován Hans Georg Klein, domkář ve Wiesenbergu (Loučná nad Desnou). Jeho syn Johan byl statkářem, který příležitostně obchodoval se střelným prachem pro generála Laudona. V roce 1815 však získal první velkou stavební zakázku. Měl přebudovat na městský park jihovýchodní svah Petrova, zvaný do té doby Kalvárie. Pod jeho vedením zde vznikl park Františkov, dnes Denisovy sady. 

Měl celkem šest synů, z nichž nejvýznamnější byli Franz a Albert. Franz pracoval ve službách knížete z Lichtensteina na stavbách na panství Lednice, kde získal zkušenosti s vodními a silničními stavbami. Když v roce 1836 dostala soukromá železniční společnost Severní dráha císaře Ferdinanda licenci na postavení první železniční tratě v Rakousku, byla to právě společnost bratří Kleinů, která si troufla na vybudování této trati. Takže když přijel 7. 7. 1839 první vlak do Brna, přijel po trati a viaduktu postaveném Kleiny. V roce 1847 byla založena rodinná firma Gebrüder Klein, která se věnovala hlavně stavbě železnic. Již v roce 1844 zakoupili bratři po smrti hraběte Mitrovského panství Loučná, ke kterému patřily také železárny v Sobotíně. To bylo velmi důležité, protože od této chvíle se Kleinové a litina a staly synonymem. Syn Franze, Franz II. Klein byl povýšen do šlechtického stavu s přídomkem von Wiesenberg. Majetky na střední a severní Moravě patřily rodině až do roku 1945. 

Vraťme se však k brněnskému paláci. V roce 1842 koupil Franz Klein dům U zlaté koule, aby na jeho místě nechal podle projektu Ludwiga von Förstera a Theophila von Hansena postavit nový rodinný palác. Architekti navrhli dům v transformovaných neorenesančních formách a k jeho výzdobě použili výrazné litinové prvky. Ty byly pochopitelně vyrobeny v rodinných železárnách v Sobotíně, a dělali tak reklamu použití litiny v architektuře a stavebnictví. Palác je postaven jako čtyřpodlažní, kdy přízemí a mezanin jsou určeny ke komerčním účelům. Nad ním jsou ve dvou podlažích umístěny dva totožně reprezentativní byty, zabírající vždy celé patro okolo čtyřkřídlé dispozice. Fasáda z kamenných kvádrů je členěna symetrickým průjezdem v přízemí a v krajních okenních osách dvěma litinovými arkýři. Mezi nimi je umístěno čtyřdílné okno v litinovém rámu. K výzdobě arkýřů jsou použity sochy Atlantů v podobě hutníků, nesoucí druhé patro. Budova je ukončena mohutnou korunní římsou, vynášenou litinovými konzolami. 

Palác měl na svou dobu velice moderní vybavení. Rozvod teplé a studené vody, splachovací toalety, nádrž na dešťovou vodu umístěnou v podstřeší, nebo v suterénu umístěné stáje se samostatným odvětráváním, do kterých se najíždělo po půlkruhové sestupné rampě. 

Do paláce se vstupuje centrálním průjezdem, jehož strop je zdoben nástěnnými malbami se scénami lodí na moři. Průjezdem se dá buď vstoupit do domu, nebo projít na nádvoří, do kterého jsou situována okna obytných místností a balkony každého z bytů. Při poslední rekonstrukci bylo nádvoří zastřešeno a byl do něj vestavěn výtah. 

Palácem procházejí dvě schodiště. Jedno reprezentativní, přístupné z průjezdu, a druhé obslužné točité, v zadní části dispozice. Hlavní schodiště má tvar podkovy a stoupá svými mramorovými stupni přes celou výšku budovy. Jeho stěny jsou obloženy umělým mramorem a zábradlí je z pozlacené kleinovské litiny. Jednotlivé podesty jsou neseny vždy dvěma sloupy se zdobenými pozlacenými hlavicemi. Schodiště je zastřešeno skleněným světlíkem. V přízemí ve schodišťovém zrcadle je umístěna litinová socha Amazonky, jedoucí na koni a bojující s panterem. Tuto sochu si Klenové přivezli ze světové výstavy v Londýně. Bronzový originál v nadživotní velikosti je umístěn před budovou Altes Muzeum v Berlíně. K soše se vztahuje zajímavá historka: k jejímu poškození prý došlo tak, že jedna ze služek v paláci chtěla spáchat sebevraždu skokem do schodiště, přičemž Amazonce ulomila vztyčenou ruku s kopím. 

Do obou bytů se vstupuje vždy z podesty. První místností, kterou návštěvník uvidí, je předsíň, jejíž strop je zdobený jemnou ornamentální výmalbou. Z předsíně vedou dveře do tří salonů situovaných okny k Náměstí Svobody. Centrální, největší salon je prosvětlen sdruženým čtyřdílným oknem v litinovém rámu. Zatímco litina je směrem do ulice natřena zelenou barvou, směrem do salonu je natřena na bílo se zlacenými detaily. Odsud vedou dvoje dveře do místností vlevo a vpravo, které jsou otevřeny do arkýřů. Všechny místnosti mají bohatě zdobené malované stropy, v prvním patře doplněné figurálními medailony a iluzivními průhledy. Obytné prostory v zadní části dispozice jsou výrazně jednodušší bez malířské výzdoby. 

Po roce 1945 dům chátral, až se dostal téměř na pokraj zániku a sloužil nejrůznějším nevhodným účelům. Na přelomu tisíciletí byl rekonstruován podle návrhu ateliéru K4 pro francouzskou společnost Crédit Lyonnais. V současné době v prvním patře sídlí zdravotnické zařízení a v druhém patře Knihovna Jiřího Mahena, které bych chtěl poděkovat za zpřístupnění interiérů. Ve třetím patře pak Česká advokátní komora.