Korunovační klenoty

16.01.2023

Korunovační klenoty jsou jedním ze symbolů našeho státu a po většinu času jsou ukryty před zraky veřejnosti v trezorové místnosti, tak zvané Korunní komoře katedrály svatých Víta, Vojtěcha a Václava. Vystavují se jen při vyjímečných příležitostech a vždy je to doprovázeno velkým zájmem obyvatelstva. Tento soubor českých královských insignií pocházející z různých dob od středověku až po 17. století patří k nejcenějším památkám, které se na území naší republiky vůbec nacházejí. Jejich hodnota materiální a historická je nevyčíslitelná a k tomu všemu se ještě přidává hodnota symbolická, která jim dodává auru opravdu královskou. Korunovační klenoty českých králů mají mezi insigniemi ostatních evropských panovníků od počátku velmi vyjímečné postavení. Protože zatímco v jiných zemích byly osobním majetkem krále a v případě potřeby je mohl panovník použít jako jakousi zlatou rezervu a volně s nimi nakládat tak v Čechách byly od svého počátku majetkem duchovního vládce Čech svatého knížete Václava a králům byly pouze propůjčovány na dobu korunovace a po zbytek času měly spočívat na lebce tohoto světce. Tak určil jejich tvůrce císař a král Karel IV. ve své bule, potvrzené papežem z roku 1346. 

Než se ale budeme věnovat klenotům samotným vratíme se trochu do historie. Samozřejmě již česká knížata používala nějaké symboly své moci, ale o tom mnoho nevíme. Prvním korunovaným českým králem byl v roce 1085 kníže Vratislav II. jako český král Vratislav I. Jemu byl ale udělen královský titul jen pro jeho osobu, nebyl tedy dědičný. Jak vypadaly jeho korunovační klenoty? O tom svědčí například nástěnná malba v rotundě svaté Kateřiny ve Znojmě. Král zde má na hlavě korunu, která částečně vypadá jako mitra a v jedné ruce drží praporec a v druhé žezlo. 

Dědičný královský titul získal v roce 1212 na základě tak zvané Zlaté buly sicilské král Přemysl Otakar I. ale ani jeho korunovační klenoty se nedochovaly. Jak asi vypadali si můžeme udělat představu jen z králových portrétů na mincích, pečetích nebo sochařských vyobrazeních. Koruna pravděpodobně vypadala jako zlatá čelenka zdobená liliemi. 

O tom jak vypadaly přemyslovské korunovační klenoty si můžeme udělat také představu ze dvou soborů tak zvaných pohřebních insignií, které byly vloženy do hrobu Přemysla Otakara II. a Rudolfa I. Habsburského. Oba soubory jsou ze zlaceného stříbra a vyrobeny byly zřejmě přímo pro potřeby panovnických pohřbů. Přemysl Otakar II. zemřel v roce 1278 a Rudolf I. Habsburský v roce 1307. 

A ještě existuje jeden korunovační klenot, který pochází z doby těsně předlucemburské. Jedná se o kurunu českých královen, která byla nalezena v roce 1985 v rámci tak zvaného pokladu ze Slezské Středy. Jednalo se zřejmě o zástavu českého panovníka židům ve Slezské Středě. Takže tato koruna se dnes nachází v Polsku. 

Nejstarším kusem souboru korunovačních klenotů je Svatováclavská koruna. Tuto čelenku si nechal pro svoji korunovaci zhotovit Karel IV. a poprvé byla použita 2. září 1346. Svatováclavská koruna patří k nejstarším evropským královským korunám. Je zhotovena ze zlata o ryzosti 21-22 karátů váží 2358 gramů. Má průměr i výšku 19 cm. Je zdobena drahými kameny, některé z nich jsou největší na světě a perlami. Koruna se skládá ze čtyř částí, které vždy vrcholí do tvaru lilie, tyto části jsou spojeny pouze závlačkami, což způsobuje, že koruna nemá pevný tvar a lehce se přizpůsobí tvaru hlavy. V hormí části jsou jednotlivé lilie spojeny dvěma oblouky, tak zvanými kamárami, které jsou v místě protnutí ozdobeny zlatým vrcholovým křížkem do kterého je vsazena řezba v kameni zpodobňující ukřižování. Čelní strana koruny je zdobena kameny v červené barvě a v jejím středu je umístěm velký rubelit, který je dominantou celé koruny. Některé kameny byly použity druhotně ze starších šperků, o čemž svědčí například to, že některé z nich jsou provrtané, nebo jinak upravené. Kromě rubelitu je to například velký modrý safír na přední straně čelenky. 

Při bližším pohledu je patrné, že křížení v horní části koruny, tak zvané kamary jsou zdobeny jiným typem kamenů. Jednak se zde vyskytují smaragdy, které jinde na koruně nenajdeme a jsou i jiným způsobem osazeny. Je to způsobeno tím, že k výzdobě kamár bylo použito nějakého staršího šperku. S velkou pravděpodobností se jednalo o zlatý opasek první Karlovi manželky Blanky z Valois, která ho dostala jako svatební dar. 

Vrchol koruny potom zdobí zlatý kříž do kterého je vložen křížek z modrého safíru do kterého je vyryta podoba ukřižovaného Krista. Podle tradice je v tomto křížku uložen trn z trnové koruny Ježíše Krista. 

Zajímavé je, že při bližším pohledu si můžemem všimnout množství malých dírek v koruně. Ty jsou způsobeny tím, že Karel IV. za svůj život několikrát nechal přepracovat výzdobu koruny a po původním osazení kamenů zůstali právě tyto dírky. 

Dalšími kusy korunovačního souboru jsou žezlo a jablko. Oba předměty jsou jedinečnou a u nás ojedinělou ukázkou renesančního zlatnictví. Vznikly současně zřejmě na objednávku císaře Ferdinanda I. v 1. polovině 16. století v Augsburgu. Součástí českých korunovačních klenotů se staly až někdy v 17. či 18. století, kdy byl celý soubor uložen ve Vídni a došlo zřejmě k určitým změnám. Od té doby je například původní středověké žezlo patřící ke Svatováclavké koruně součástí vídeňské klenotnice. 

Žezlo je vysoké 67 cm, váží 1013 gramů a je vyrobeno z 18ti karátového zlata. Zdobeno je smaltem perlami a drahými kameny, mezi kterými vyniká nádherný vrcholový čtyřhranný spinel. 

Žezlo je po své délce rozděleno do několika částí. Rukojeť je zdobena smaltovanými akanty a nahoře i dole ji zdobí dvě řady perel. Tělo žezla je potom ztvárněno jako tyč, zdobená reliéfními akantovými úponky a smaltovanými detaily. 

Vrchol žezla je v podobě akantové kytky, zdobené spinely, safíry a perlami. Dominantou celého klenotu je čtyřhranny spinel na vrcholu žezla. 

Jablko, je vytvořeno ze dvou mírně sploštělých tepaných polokoulí, na kterých jsou výjevy ze Starého zákona a vrcholí malým křížkem. Celé je vysoké 22 cm, váží 780 gramů a je opět vyrobeno z 18 ti karátového zlata. Na dolní polokouli jsou výjevy ze Starého zákona z knihy Genesis a na horní potom souboj krále Davida s Goliášem. Obě tyto scény mají znázorňovat odkazy na královskou moc ve Starém zákoně. Po obvodu v místě spojení polokoulí je pás zdobený spinely, safíry a perlami. 

Na vrcholu koule jablka je umístěn vrcholový kříž, který je nesen miniaturními sfingami. Mezi nimi je nápis DOMINE IN VIRTUTE TUA LETABITUR REX ET SUPER SALUTARE TUAM EXULTABIT (Hospodine, z tvé moci raduje se král a z pomoci tvé jásá). Z tohoto základu vychází kříž, který je z jedné strany zdoben safíry, spinely a perlami a na druhé straně smaltem. I zde najdeme nápis, který zní DEUS CELUM REGNAT ET REGES TERRE (Bůh vládne nebesům a králové zemi). Okolo tohoto nápisu najdeme symboli Řádu zlatého rouna. 

Do širšího souboru klenotů náleží také Korunovační plášť, Svatováclavský meč a Korunovační kříž. Plášť pochází ze 17. století je zhotoven z látky zvané Zlatohlav a je lemován hermelínovou kožešinou. K plášti patří také štola a pás. Ze stejného souboru je ještě ve Vídeňské klenotnici k vidění pluviál, rukavice, manipul a kurfiřtský baret. To znamená, že opět došlo k rozdělení uceleného souboru během staletí.

 Svatováclavský meč je středověkého původu a podle tradice je spojován přímo s osobou svatého Václava. Karel IV. jej nechal upravit. Jeho rukoteť je potažena zlatě vyšívaným sametem a hruška je vybroušena ze záhnědy. 

Korunovační kříž. Jedná se o velmi posvátný předmět, protože jsou v něm uloženy relikvie přímo spojené se smrtí Ježíše Krista. A to, dřevo kříže, hřeb, kterým byl na kříž přibit, dva trny z trnové koruny, houba, kterou byl napojen a provaz, kterým byl spoután. Tyto relikvie jsou uloženy v malých schránkách, které se dají vyjnout a mohou sloužit jako samostatné závěsné relikviáře. Celý tento soubor je na přední straně překryt deskou vyřezanou z horského křišťálu. Zadní strana kříže je zdobena antickými a byzantskými gemami, které tvoří jakási dvířka, pod kterými jsou uloženy další relikvie.

Jednotlivé části souboru jsou uloženy v kožených pouzdrech. Svatováclavská koruna má původní pouzdro z doby Karla IV. Jablko a žezlo mají pozdra zřejmě z 18, nebo 19. století, ale na jablko bylo vyrobeno nové kožené pouzdro v roce 1929. 

Celý korunovační soubor je od 19. století uložen v trezorové skříni v Korunní komoře katedrály svatého Víta. Tato komora leží nad tzv. Zlatou branou za mozaikou Posledního soudu a vstupuje se do ní z kaple svatého Václava. Dveře jsou uzamčeny na sedm klíčů a ke každému otevření se musí sejít jejich sedm vlastníků. Těmi jsou prezident republiky, předseda vlády, arcibiskup pražský, předseda senátu, předseda poslanecké sněmovny parlamentu ČR, probošt metropolitní kapituly u sv. Víta a primátor Hlavního města Prahy. Ne vždy se ale odemykání obejde bez problémů, někdy je potřeba zavolat i zámečníka a například po smrti Alexandera Dubčeka, jako předsedy sněmovny nebyl jeho klíč nikdy nalezen. 

Posledním korunovaným králem, který použil korunovační klenoty byl v roce 1835 Ferdinand V. Byl korunován pražským arcibiskupem v katedrále svatého Víta a po korunovaci následovala hostina ve Vladislavském sále. Od té doby již nebyly klenoty použity. 

Podle buly Karla VI. mela koruna na věky spočívat na lebce svatého Václava. Toto nařízení ale porušil již jeho syn, který korunovační klenoty odvezl na Karlštejn. Klenoty potom nekolikrát putovaly mezi Prahou a Vídní a natrvalo se do Prahy vrátili v roce 1791 na korunovaci Leopolda II. Dnes sice koruna neleží přímo na hlavě svatého Václava ale blízko od jeho hrobu nad Svatováclavskou kaplí.