Kostel svatého Jakuba Většího - gotika

Jakubské náměstí 11

Jednou z nejvýraznějších dominant města Brna je pozdněgotický farní kostel svatého Jakuba Většího stojící uprostřed Jakubského náměstí a čelem do ulice Rašínovy. Jeho vysoká věž se štíhlou špicí je zdaleka viditelná, i přes rozrůstající se město a zvyšující se zástavbu, v panoramatu města. Kostel je nejen sídlem farnosti u svatého Jakuba, ale také sídlem Děkanátu brněnského. 

Tento svatostánek jeden z hlavních brněnských kostelů má za sebou velmi bohatou historii, která se začala psát již v první polovině 13. století a první zmínka o něm je z roku 1231. Chrám, který ale vidíme dnes je až třetí stavbou na tomto místě. O jeho předchůdcích, tak zvaném kostelu I. a II. toho moc nevíme, Hlavně o jeho vzhledu. Pravděpodobně se jednalo o pozdně románský kostel s dvojvěžovým průčelým a příčnou lodí. Mnoho neobjasnili ani archeologické výzkumy prováděné v posledních letech. Jsme tedy odkázáni pouze na archivní prameny. Zakladatelem prvního kostela byl zřejmě moravský markrabě Vladislav Jindřich a kostel byl využíván hlavně německými osadníky přicházejícími do Brna. Filiálně k němu byl připojen i kostel svatého Mikuláše, stojící dříve na Náměstí Svobody, který využívali zase románští osadníci. U farního chrámu také velmi záhy vznikl farní hřbitov, který se na ploše dnešního námestí rozkládal až do počátku 19. století, když byl před tím během reforem císaře Josefa II. zrušen, jako všechny hřbitovy uvnitř hradeb. 

Výstavba současného kostela začala pravděpodobně před polovinou 15.století, vybudováním nového presbytáře s chórem. Tento nový presbytář byl zřejmě nejprve připojen ke starší stavbě. I když dnes kostel působí jednotným architektonickým dojmem, byl budován postupně v několika etapách, které jsou při podrobnějším průzkumu patrné i běznému návštěvníkovi. Nejprve byl vybudován presbytář s chórem, po něm za nějakou dobu halové trojlodí s vysokými arkádami a nakonec hudební kruchta a věž. Kostel by se tak dal nazvat doslova učebnicí gotické architektury, protože tu najdeme gotiku vrcholnou, pozdní a poslední fáze jsou již přechodem mezi gotikou a renesancí. Celá stavba je vybudována jako halové trojlodí redukovaného katedrálního typu. To znamená, že v iteriéru najdeme určité prvky katedrálního kostela, jako je průchozí oběžný chór okolo presbytáře, ale naopak nám zde chybí věnec chórových kaplí a vnější opěrný systém. 

Založení nového velmi vznešeného chóru orientovaného tradičně východním směrem je datováno zřejmě po husitských válkách okolo roku 1446. Kdo je jeho autorem není ale zcela jasné, odborníci se zmiňují o dómském staviteli od svatého Štěpána ve Vídni Lorenzu Spenningovi, nebo jeho spolupracovníkovi Hansi Kurtzovi. V každém případě se jedná o jedinečné dílo svojí elegancí přesahující místní prostředí. Chórový ochoz tvoří osm sloupů arkách ze kterých vybíhají plynule kamenná žebra klenby. K těmto osmi sloupům by se dali přičíst ještě dva sloupy triumfálního oblouku, z nichž ale starší je ten v pravo, na jehož vrcholu je patrné zastavení stavby a pozdější změna konceptu klenby, takže jeho přípory najednou končí pod klenbou, která na ně nijak nenavazuje. Chór i presbytář je zaklenut žebrovou síťovou klenbou s kamennými žebry. Jak vypadal původní gotický oltář bohužel nevíme. 

Další stavební fáze spojená se stavbou halového trojlodí se odehrávala o několik let později okolo roku 1502, kdy začala být budována severní stěna. Zde najdeme jasně doložené působění stavitele Antona Pilgrama, který vystavěl severní předsíň kostela, kde na portálu nalezneme Pilgramovu kamenickou značku a letopočet 1502. Tato severní předsíň byla v 19. století změněna na kapli a proto krásný Pilgramův vstupní portál není běžně návštěvníkům viditelný. 

Anton Pilgram, tento brněnský rodák a autor mimo jiné portálu Staré radnice a pozdější Mistr na stavbě dómu svatého Štěpána ve Vídni v roce 1510 ještě přistavěl k severní straně kostela novou sakristii, která byla vyzdobena jedinečnou krouženou klenbou schodiště. Bohužel tato sakristie podlehla v 19. století procesu regotizace kostela a byla nahrazena novostavbou. 

Roku 1515 však rozestavěný Svatojakubský kostel postihl stejně jako město ničivý požár, během kterého vyhořel hlavně zbytek původního kostela. Po tomto datu se tedy znovu začala budovat nová trojlodní hala, o čemž svědčí letopočty 1522 a 1526 na jednotlivých kamenických článcích. Rok 1526 je spojen s kamenickou značkou na kazatelně stavitele Merta Hübela, kterému je připisována takéí idea celého trojlodí. Roku 1532 se vzdali patronátu nad Svatojakubským chrámem oslavanské cisterciačky, protože stavba již byla nad jejich možnosti a císař Ferdinand I. předal nově patronát městu Brnu. Trojlodí bylo zaklenuto v 70. letech 16. století hvězdicovou klenbou stavitelem Johannem Starpedelem a italským kamenímek Pietro Gabrim. Na rozdíl od chóru a presbytáře, kde jsou gotická klenební žebra kamenná, jsou ta v lodi renesanční terakotová a nemají tedy nosnou funkci, ale pouze dekorativní. 

V poslední fázy byla vybudována varhaní kruchta, podklenutá již zcela renesanční klenbou a vystavěna jedinná západní věž v průčelí. Na věž vede vyjímečné vřetenové schodiště, které je inspirováno Leonardovými vřetenovými schodišti. Je tvořeno dvěma do sebe vsazenými vřeteny, což znamená, že lidé stoupající nahoru se nepotkají s těmi, kteří sestupují dolů. Z tohoto období je traké pozdněgotický krov kostela a na věži visící zvon Jakub z roku 1515 od Hieronyma Hauwecze. Zvon váží 6 790 kg má průměr 202 cm a hloubku 110 cm. K jeho rozhoupání je potřeba čtyř zvoníků. Zdoben je latinskými nápisy. 

Oproti interiéru je vnější podoba kostela poměrně jednoduchá. Celý obvod dělí v pravidelném rytmu přízední opěráky, zakončené kytkou a z nich vystupujícími chrliči. Tito chrliči ale nejsou funkční a mají pouze dekorativní charakter. Rozhodně zaujmou bohaté kružby oken. Nad oknem v druhém patře věže je potom umístěna drobná platika mužíčka z holým pozadím, který je opředen jednou z brněnských pověstí. Ve skutečnosti se ale zřejmě jedná o ochranný prvek stavby. Hlava byla této sošce doplněna teprve ve 20. století. 

Protože se tento článek věnuje gotické podobě kostela svatého Jakuba, tak si nyní řekneme, co se z původního gotického vybavení zachovalo uvnitř. 

Na konzole v presbytáři nad náhrobkem Raduita de Souches je umístěna gotická socha Krista Spasitele světa pocházející z poloviny 15. století. K ní potom byly v 19. století na ostatní konzoly připojeny sochy dvanácti apoštolů. 

Na leve straně choru vedle dveří do sakristie jsou dvě reliefní desky Ukřižování a Oplakávání Krista. Zřejmě se jedná o zbytek reliefů Křížové cesty. Ukřižování je datováno rokem 1519 a Oplakávání rokem 1518. Reliéfy zřejmě vznikly v rámci jedné dílny, pravděpodobně v huti svatoštěpánského dómu ve Vídni. Andělské hlavičky na reliéfu Ukřižování jsou již v renesančních formách. Jako autor je uváděn anonymní Mistr oltáře hrnčířů z Vídně. 

Na protější pravé straně chóru, je umístěna mramorová pozdně gotický křtitelnice ozdobená kamenickou značkou Meta Hübela. Současné umístění křtitelnice je novodobé a pochází z 60. let 20. století, podle návrhu Bohuslava Fuchse. 

Kazatelna je datována ve spodní části zábradlí letopočtem 1526 a opět kamenickými značkami Merta Hübela. je vynášena trychtýřovou podnoží, kterou nese na zádech socha lva. Na kazatelnu vede zábradlí zdobené tak zvanou plaménkovou kružbou. Reliéfy a stříška kazatelny byly doplněny až v baroku. 

Zřejmě nejvýzmanmějším gotickým dílem v kostele svatého Jakuba je Ukřižovaný Kristus, dnes umístěný v severní kapli kostela. Jedná se o vynikající dílo z poslední čtvrtiny 13. století, pocházející pravděpodobně ze severní Itálie, ale ovlivněné francouzkými vlivy. Jedná se o nejstarší část mobiliáře kostela. Kříž byl pravděbodobně původně umístěn na příčném břevnu v triumfálním oblouku. Zřejmě byl také využíván během Velikonoc k tak zvaným Pašijovým hrám, protože jazyk v jeho ústech je pohyblivý a mohl tedy v rámci představení "mluvit" z kříže. 

To je ke gotickým památkám v kostele svatého Jakuba Většího vše, příště se můžete těšit na barokní vývojovou etapu této významné památky. 

Za zpřístupnění kostela velmi děkuji farnosti u svatého Jakuba konkrétně panu faráři Janu Pacnerovi.