Nájemní dům Johanny Pelikánové

Nájemní dům Johanny Pelikánové, Kobližná 18, Max Matzenauer 1905
Další z Matzenauerových domů najdeme na ulici Kobližné a postaven byl v roce 1905 (o čemž nám svědčí opět autorův podpis na fasádě) pro Johannu Pelikánovou. Jedná se asi o jedno z nejklidnějších autorových průčelí, které v Brně postavil. Deset okenních os domu, je členěno pouze mělkými okrajovými rizality, které vytvářejí jen nepatrné zvlnění fasády a centrálně umístěným balkonem. Základní plocha průčelí je z režného cihlového zdiva, ze kterého vystupuje štuková výzdoba v podobě okenních šambrán, které vytváří souvislé vertikální pásy. Aby architekt zachoval proporci průčelí, umístil centrální balkon až do druhého patra, a ne do prvního jak by se očekávalo u klasického palácového rozvrhu. Když se na fasádu podíváme detailně, zjistíme, že je zasvěcena vodnímu živlu. Štukovou výzdobu pod okny tvoří stylizované rybí hlavy a ryby, konkrétně delfíny najdeme i na konzolách balkonů. Obchodní parter, který náleží již k původnímu návrhu byl před několika lety upraven tak, aby svým cihlovým obkladem navazoval na zbytek domu.
Zatímco průčelí prošlo v minulosti rekonstrukcí, tak interiér domu už tak utěšený není. Vstupní vestibul je zdoben štukovým průběžným pásem opakujícím motiv rybích tlam z fasády. U čtyř ramenného schodiště použil architekt stejný druh litinového zábradlí jako v domě Charlotty Deutschové na Minoritské ulici. V domě na Kobližné ale došlo k zajímavému zajištění, pravděpodobně z důvodu stability, kdy podpůrná táhla, působící dost hand made, vytvářejí ve schodišťovém zrcadle jakési krajkoví. Podesty jednotlivých pater jsou řešeny jako zasklené pavlače s dřevěnou stěnou směrem do dvora. Tento motiv sice z hlediska tepelné úspory asi moc neobstojí, ale přivádí do prostoru schodiště dostatek světla a tím pádem odbourává architektův oblíbený stropní světlík, který v tomto případě není potřeba.