Velký špalíček

Mečová, Starobrněnská, Šilingrovo náměstí, Dominikánská, Dominikánské náměstí, Brno

Komplex domů, který je znám jako Velký špalíček v Brně je ohraničen ulicemi Mečovou, Starobrněnskou, Šilingrovým náměstím, Dominikánskou a Dominikánským náměstím. Vznik tohoto bloku domů je obecně kladen do poloviny 13. století, kdy vzniklo město Brno. Ale archeologicky je zde osídlení doloženo již před tím. Byly zde nalezeny základy dřevohliněných domů ze století 12., což znamená, že se jednalo ještě o předlokační osídlení před vznikem samotného města. Tyto shluky domů, kterým se říká Špalíček, najdeme i v jiných středověkých městech, například v Chebu, nebo v Jihlavě. Tam byl ale Špalíček zbourán v roce 1975. Ulice Starobrněnská a Dominikánská jsou původně obchodními cestamy, které zde vedli již dříve a udali tak tvar budoucí zástavbě. Po vytvoření města, se obě tyto cesty scházely v prostoru dnešního Šilingrova náměstí, kde stála jedna z městských bran, brána Brněnská. V Brně je kromě Velkého Špalíčku i Malý, který se nachází v horní části Zelného trhu, ale ten vznikl až ve 14. století. Velký špalíček jako největší stavební celek přežil i asanaci na konci 19. století a například z tohoto důvodu se zachovala původní středověká podoba a šířka ulic Dominikánské a Mečové. Bohužel i přes svoji důležitost a vysokou historickou hodnotu, neměl Velký Špalíček v posledních sto letech zrovna nejšťastnější osud a většina domů zde buď zanikla úplně a nebo byla natolik přestavěna, že z jejich historické hodnoty nezbylo téměř nic. A přitom ještě do čtyřicátých let 20. století byla zástavba v této oblasti zachována téměř v původní podobě. Na počátku 40. let dochází k historizujícím úpravám některých domů, jako je například Schmeterhaus a je připravována rekonstrukce v budovách bývalého Městského pivovaru. V roce 1944 byly některé části Velkého špalíčku zasaženy spojeneckým bombardováním. V té době zcela zanikly domy na rohu Dominikánského náměstí a Mečové ulice. Po jejich odstranění zde v poválečném období až do 90. let byl upraven parčík. Další bomby poškodily domy ve středu území mezi Dominikánskou a Starobrněnskou ulicí a hlavně nároží Šilingrova náměstí v místech bývalého pivovaru. Tyto domy se v 70. letech samovolně zřítily a byly nahrazeny opět novostavbami pouze s historickým průčelím. V proluce na Dominikánském náměstí byla již v 80. letech plánována výstavba hotelu Baron Trenck, ke ketré ale nikdy nedošlo. Ta byla zastavěna až na přelomu letopočtu bohužel dost nepovedenou novostavbou Obchodní galerie Velký špalíček. V souvislosti s její výstavbou došlo také k nevratnému zničení domů na rohu Starobrněnské a Mečové ulice, které měli zachovaná gotická jádra až do výše prvního patra. Tyto domy byly ale brutálně zbourány a na jejich místě vznikly novostavby obchodních prostor pouze s kopiemi historických fasád. Stejný osud postihl i domy na začátku Dominikánské ulice. Prostě divoké devadesátky. Co tedy s těchto nejhodnotnějších domů zbylo? To se dozvíte v následujících řádcích. 

Mečová 4

Při archeologickém výzkumu předcházejícímu rekonstrukci domu byly objeveny základy dřevohlineného domu z 13. století. Ve stavbě samotné se zachovalo středověké zdivo ve sklepích, přízemí a částečně v prvním patře. V patře byla nalezena hrázděná příčka. Současná podoba domu pochází z počátku 20. století, kdy dům dostal secesní fasádu. Běhěm rekonstrukce bylo zachováno středověké obvodově zdivo v přízemí. Příčky v patrech byly vybourány a celá dispozice byla změněna. 

Mečová 6

Současná stavba na této parcele pochází z ze 17. století, která byla upravena před roke 1795. V přízemí je zachováno jádro z druhé poloviny 15. století. V suterénu byly objeveny zbytky dřevohliněného domu, který zanikl požárem, někdy před roken 1300. Zajímavé je, že zřejmě až do poloviny 15. století byla parcela nezastavěná. Současná fasáda je barokní z historizující úpravou z 19. století. Zajímavé je její členění, kdy přízemí kopíruje uliční čáru a vyšší patra jsou vynesena na kamenných krakorcích. Poslední provedená rekonstrukce byla poměrně citlivá a zachovala většihu historických konstrukcí. 

Mečová 8 - Wutzelhoferův dům

Domu se říká Wutzelhoferův dům podle jednoho z majitelů, který zde provozoval dílnu na výrobu hudebních nástrojů. Celý poměrně úzký dům má středověké jádro a původně měl společnou parcelu s rohovým domem do Starobrněnské. Později byl oddělen a změněn na dvě popisná čísla, což je dodnes patrné na jeho fasádě, která působí jako dva samostatné domy. Současná vnější podoba pochází z baroka, kdy pravá část domu od prvního patra byla vynesena na volutové krakorce a tvoří jakýsi arkýř přes dvě patra. Zajímavý je ale interiér. Zde se totiž v obvodových zdech zachovaly původní hrázděné konstrukce datované okolo roku 1450. Dřevěná konstrukce byla tehdy vyzděna nepálenými cihlami. Najdeme tu také barokní záklopové stropy, které jsou v prvním patře zdobené malbou, ty pocházejí z poloviny 17. století. Do domu se vstupuje úzkou chodbou v levé části domu, která je zaklenuta valenou klenbou. Jako zajímavý moderní prvek bylo ze sklepa do prvního patra vloženo ocelovo skleněné točité schodiště od architektky Evy Jiřičné. Dnes se v pravé části domu nachází květinářství s kavárnou Kytkafe, takže interiéry jsou volně přístupné a kávu si můžete dát v prvním patře pod barokním malovaným stropem a můžete si prohlédnou také hrázděné konstrukce, jejich trámy byly otesány okolo roku 1450. 

Starobrněnská 2 - 4, 6, 8

Domy na rohu ulic Mečová a Starobrněnská patřili do skupiny domů s nejvíce zachovalými středověkými konstrukcemi. Bohužel ale všechny tři téměř zanikly na konci 90. let při přestavbě na obchodní dům. Rohový dům Starobrněnská 2 - 4 vznikl někdy ve 13 století, ale v základěch byly odhaleny i zbytky starší dřevohliněné zástavby. Až do 90. let byly zachovány klenuté sklepy a jádro ze 13. století. Gotické zdivo v nároží sahalo až do výše prvního patra. Dům byl přestavován v baroku a naposledy v 19. stoleté. Podobná situace byla i u sousedních domů. V druhé polovině 90. byla ohlášena rekonstrukce všech tří domů. Během ní, ale místo rekonstrukce, došlo k celkové destrukci domů až na základové zdivo. Toto celé proběhlo i přes protest odborné i laické veřejnosti. Z domu číslo 2 - 4 zůstalo zachovano pouze torzo gotického sklepa, jehož klenba je stažena na štíhlí kamenný sloup. Tento prostor byl původně prezentován pod skleněnou podlahou obchodního centra C & A, ale v současné době je již podlaha překryta. U ostatních domů se podařilo na poslední chvíli zachránit torza klenutých přízemí, což je ale bohužel tristně málo. Celá tato "rekonstrukce" je jednou z největších ztrát na historickém dědictví Brna.

Starobrněnská 10

Dalším zajímavým a hlavně zachovalým domem v oblasti Velkého Špalíčku je tak zvaný Canevalův dům na Starobrněnské 10. Jedná se o stavbu středovekého původu s obytným křídlem do ulice a dvorním křídlem směrem do zadní části parcely. I přes pozdější přestavby si částečně zachoval svoji renesanční dispozici z doby přestavby v roce 1596, kdy byl jeho majitelem kamenický mistr Francesko Canevale. Mistr cechu kameníků, který v roce 1597 koupil dokonce kamenickou huť u kostela svatého Jakuba. V té době byl dům přestavěn a na jeho fasádu byl přistavěn arkýř, bohužel odstraněný v 19. stletí. Z této doby pochází také nejkrásnější a nejzachovalejší část fasády, kamenný manýristický portál vedoucí do průjezdu domu. Portál má klenutý otvor, který je po obvodu lemován rozetami. V záklenku je umístěn Canevalův erb v podobě lidské paže, držící vykořeněný skořicovník a po jeho stranách je letopočet 1596. Ve cviklech jsou umístěvy vlevo znak Brna v rolverkové kartuši a vpravo znak Moravy. Horní římsa portálu je zdobena vejcovcem. Nad samotný portál je umístěna mladší, raně barokní supraporta na stranách lemovaná piniovými šiškami. Ve středu supraporty je umístěný polepšený znak Brna, doprovázený, dvěma bájnými postavami. Jedná se o monstra s mužským a ženským tělem a křídly místo rukou. V době baroka prošel dům menšími rekonstrukcemi, kdy byly například rozšířeny sklepy pod domem. V té době pravděpodobně vznikla také nika na fasádě zaklenutá konchou do které je vložena mušle a ve spodní části štítová kartuše. V nice stála původně socha svatého Josefa, odstraněná pravděpodobně někdy ve 30. letech 20. století. Dnes je zde umístěna socha ženy, nesoucí kříž, zřejmě alegorie Víry. V 19. století došlo k zásadní proměně průčelí. Byl odstraněn renesanční arkýř a fasáda dostala v podstatě dnešní podobu. V interiéru přízemí je zachována původní renesanční dispozice průjezdu a dvoulodního mazhauzu. Těchto prodstor se v Brně nezachovala mnoho, jedná se spíš o vyjímku. Od 19. století sloužil dům k nejrůznějším účelům od bydlení, přes obchod a postupně chátral. V 80. letech 20. století došlo k dílčím úpravám a rekonstrukcím pro potřeby Dopravní inženárské organizace v Brně. Ke generální rekonstrukci aledošlo až v 90. letech, kdy dům zakoupil nový majitel, který zde provozuje hotel Royal Ricc. Rekonstrukce byla poměrně citlivá ke stavební podstatě domu. 

Starobrněnská 12

Současný dům Starobrněnská 12 je ve své podstatě barokní, se zachovanými zbytky středověkých sklepů v suterénu. Také jako jediný ve Velkém špalíčku má zachovanou přirozenou dispozici z průjezdem do dvora a kolmým dvorním křídlem opatřeným pavlačemi. Ve dvoře byl také proveden záchranný archeologický výzkum. Průjezd domu je zaklenutý valenou klenbou a vstupuje se z něj do sklepů a také na schodiště. Schodiště má zachovalou barokní dispozici, včetně konstrukcí. Po tomto schodišti se dá jednak vejít do pater uličního křídla ale také na pavlače ve dvoře. Na druhém konci pavlačí je vloženo moderní točité ocelové schodiště. Současná fasáda domu pochází z 19 století. 

Starobrněnská 14, 16 - Schmetterhaus

Dnes se tento objekt nachází pod dvěma orientačními čísly, 14 a 16. Obě tato čísla mají zřejmě mírně odlišnou historii, ale dnes tvoří jeden celek. Zrekonstruovat ale celý stavební vývoj této stavby není úplně jednoduché. Doloženy jsou jednoznačně středověké základy v podobě sklepů a částečně i nadzemní zdivo, ale přená historie není úplně jasná. Vzhledem k dispozici v podobě dlouhého dvora s budovami po stranách by se mohlo jednat o hospodářské zázemí paláce v Dominikánské ulici uzavřené gotickými domy do ulice Starobrněnské. Na fasádě domu č. 14 je dodnes zachováno torzo gotického vstupního portálu. Jinak v interiérech najdeme klenby z období baroka, většinou valené, nebo křížové. Obě hluboká křídla jsou z strany Starobrněnské ulice propojena ohradní zdí, do které je vložen manýristický portál. Portál je zajímavě členěn rostlinnými ornamenty ve cviklech. Ve středu portálu je zasazen erb rodu Thurn - Walsassina. V souvislosti s přestavbou na městský bazar v 18. století byla dvorní křídla otevřena klenutými otvory, které sloužili jako vstupy do kupeckých krámů. První patro je po obou stranách lemováno pavlačí. Ve dvacátém století dům prošel dvěma výraznými přestavbami. První v průběhu druhé světové války po roce 1941, kdy došlo k historizující úpravě, která měla areálu vrátit jeho původní podobu a jaksi jej vyčistit, učesat a zbavit pozdějších přestaveb. V té době byly obnoveny jednotlivé vstupy do krámů v prostoru dvora, na fasádě vznikly sgrafitové obrazy, částečně dodnes zachované a z domu číslo 14 byl odstraněn renesanční portál, přenesený do dvora bývalého dominikánského kláštera. Dnes vstup k úřadovnám městské části Brno - střed. Na konci druhé světové války byl areál poškozen při bombardování. K další výrazné rekonstrukci, došlo v 80. letech, kdy byl dům upraven v podstatě do současné podoby. Při této přestavbě bylo výrazně přestavěn zadní trakt prvního patra domu číslo 16, kam byl například vložen moderní výstavní sál a nadstaveno jedno patro. Ve velké místnosti v přízemí, zaklenuté valenou klenbo byla zřízena prodejna. V současné době je celý objekt využíván Komorou architektů, sídlí tu také Galerie architektury Brno a několik prodejen a restaurací. Bohužel v současnosti je celý areál velmi výrazně zaneřáděn vizuálním smogem, bez jakékoli regulace, což dost snižuje jeho hodnotu.

Starobrněnská 18 a 20

Dům Starobrněnská 18 je v jádru středověký dům přestavěný v renesanci a baroku. V suterénu jsou částečně zachovány středoěké sklepy. Druhý suterén ale pochází až z barokní doby. Dům číslo 20 má podobnou historii, ale v roce 1620 byl připojen k Městskému pivovaru a byly výrazně rozšířeny sklepy. Po zániku pivovaru v domě zůstala hospoda. V moderní době byly domy poprvé přestavěny v roce 1940, kdy byla upravena fasáda v historizujícím stylu, obnoven vjezd do dvora bývalého pivovaru. V 80. letech 20. století byl v budovách zřízen hotel Modrá hvězda, při jehož rekonstrukci byly změněny dispozice v patrech. V původní podobě se zachovala klenutá přízemí. V současné době celý objekt není již v majetku města. To ho směnilo s majitelem hotelu International za trafostanici, kterou je nutné zbourat, kvůli výstavbě Janáčkova kulturního centra. 

Šilingrovo náměstí 7

Dům na Šilingrově náměstí, kterému se moderně říká Modrá hvězda, působí velmi malebným historickým dojmem, ale ve skutečnosti se jedná o novodobou repliku z 80. let 20. století. V suterénu by snad měly být zachovány zbytky sklepů středověkého původu. V 70. letech došlo z důvodu neúdržby k totálnímu zhroucení celé stavby, ze které se zachovala pouze totza obvodových zdí. V 80. letech byla na místě tohoto domu vytvořena replika se zcela novými vnitřními dispozicemi. 

Dominikánská 17 - 19 -  Albrechtův dům

Dům stojící na rohu Šilingrova náměstí a Dominikánské ulice se skládá původně ze dvou domů. Které byly sceleny až během přestavby ve 40. letech 20 století. V suterénu jsou zachovány zbytky středověkých sklepů. V roce 1944 byl dům zasažen během spojeneckého náletu. Po druhé světové válce nebyl správně opraven a v důsledku toho se v 70. letech zřítil. Během rekonstrukce byl sloučen s domy bývalého Městského pivovaru a vznikl zde tak zvaný Dům stavbařů. Kopie fasád, které zde byly následně vystavěny jsou ale oproti původním výrazně zjednodušeny. 

Dominikánská 15 - Městský pivovar

Na místě několika středověkých domů, vznikly nové stavby v období renesance okolo roku 1600. Za třicetileté války byly ale tyto domy značně poškozeny a po jejich opravách zde vznikl Městský pivovar. Z těchto důvodů bylo vybudováno také rozsáhlé sklepení, které je částečně zachováno. V 19. století v totmo pivovaru působil sládek František Ondřej Poupě, který se výrazně zasloužil o rozvoj a modernizaci pivovarnictví. Po zániku pivovaru dochází k různým dílčím přestavbám. Ve 40. letech 20. století je naplánována celková rekonstrukce, kdy jsou vybourány vnitřní příčky a je zde plánováno zřízení kino sálu. Romanticky byl  například zrekonstruován dvůr bývalého pivovaru, který tak dostal v podstatě současnou podobu. Celá rekonstrukce ale nebyla dokončena. Z tohoto důvodu a také z důvodu poškození během bombardování v roce 1944 dochází v 70. letech 20. století k samovolnému zhroucení celého objektu. Na místě těchto historických domů, mezi ulicí Dominikánskou, Šilingrovým náměstím a vnitřním traktem domu Starobrněnská 14 - 16 byl v 80. letech 20. století vybudován jako novostavba tak zvaný Dům stavbařů. Jedná se o stavbu s ocelovou konstrukcí, která nectí, historickou parcelaci a na jejíž obvod jsou pouze nalepeny kopie historizujících fasád. Uvnitř novostavby vznikl například společenský sál, prostory několika restaurací a jednostlivé domy byly propojeny novou pasáží, mezi Šilingrovým náměstím, Starobrněnskou a Dominikánskou. V současnosti je tato pasáž napojena i na Obchodní galerii Velký špalíček. Bohužel vzhledem k určité zastrčenosti se tato pasáž stává nepříliš vábným a spíš špinavým místem. V posledních letech byl celému objektu do jisté míry vrácen původní účel, protože Dům stavbařů byl přebudován na Pivovarský dům Poupě, s vlastním minipivovarem, restaurací a ubytovacími kapacitami. 

Dominikánská 11, 13

U obou domů Dominikánská 11 a 13 jsou zachovány středověké sklepy upravované i v pozdějších staletích. Části středověkých konstrukcí jsou snad i v přízemí. V každém případě oba domy byly přestavěny v renesanci a v baroku. Z té doby pocházel i průjezd do dvora, dodnes zaklenutý valenou klenbou. Oba domy měli původně dvorní křídla, která ale byla ve 20. století zbořena. Nádvorní strany jsou upraveny moderně ve druhé polovině 20. století. Do domu číslo 13 byl dokonce v 90. letech vestavěn malý kinosál. Uliční křídla s fasádami z 19. století prošla relativně citlivou rekonstrukcí. 

Dominikánská 9 - Dům pámů z Kunštátu

Dalším historickým domem v areálu Velké špalíčku je renesanční městský palác, který nese název Dům Pánů z Kunštátu na Dominikánské 9. Ale jak už je to u některých domů v Brně obvyklé, s tím názvem to není tak jednoznačné. Pánům z Kunštátu sice dům patřil, ale v době středověku, kdy tato stavba vypadala ještě úplně jinak. Na místě současného domu jsou doložena dvě středověká městiště, která byla někdy od roku 1348 přestavěna do dvoukřídlého gotického domu, který byl v té době ve vlastnictví Gerharda z Kunštátu. Z tohoto období se zachovali zbytky konstrukcí ve sklepech domu. Renesanční přestavba proběhla za dalších vlastníků, kterými byli pánové z Pernštejna. V té době byly do kratších stran nádvoří vloženy dvě renesanční jednopatrové lodžie. Objednavatelem této přestavby ve 4. čtvrtině 16. století byl pravděpodobně Vratislav z Pernštejna, ale realizace proběhla až za jeho syna Jana V. z Pernštejna. V roce 1615 byl palác spojen přes nádvoří s domem Starobrněnská 16. V roce 1636 dům přechází do majetku moravského hejtmana Julia II. ze Salm Neuburgu. V té době se mu začíná říka Salmovský. V jeho prostorách se v té době také scházejí zemští stavové. Posledním šlechtickým mjitelem byl Maxmilián František baron Schram z Deblína, který jej v roce 1708 prodal městu Brnu. Po roce 1713 dochází k barokní úpravě podle projektu Mořice Grimma, kdy je celý areál mezi Dominikánskou a Starobrněnskou ulicí proměněn na obchodní bazar známý jako Schmetterhaus. V přízemí byly zřízeny obchodní prostory pro kupce hlavně se suknem. Horní patro sloužilo k bydlení. Celý areál byl následně upravován hlavně utilitárně pro potřeby dalších nájemců. V 19. století například vznikly schodišťové přístvky u obou renesančních lodžií, usnadňující komunikaci mezi patry. Na konci druhé světové války byl dům poškozen při bombardování. Na konci 40. let proběhla historizující rekonstrukce podle návrhu architekta Mojmíra Kyselky pro potřeby Domu umění města Brna. Ta paláci vrátila jeho "renesanční" podobu. Byly zbourány schodišťové přístavky, do arkád byla vrácena balustráda a v obou patrech byly zřízeny výstavní sály. Na konci 80. let byla ale palác uzavřen a připravovala se jeho další rekonstrukce tentokrát podle projektu Jaroslava Černého. Z důvodu nedostatku financi se ale výrazně protáhla a rekonstruovaný palác byl otevřen až v roce 2003. Dům má v současné době čtyřkřídlou dispozici seskupenou okolo obdélného nádvoří. Kde na kratších stranách jsou dvě renesanční lodžie nesené toskánskými sloupy. Delší strany jsou v prvním patře propojeny pavlačemi na kamenných krakorcích. Uliční jednopatrové křídlo je v prvním patře osmiosé. Vzhledem k nepravidelnému rozmístění okenních otvorů je zřejmé, že tato část stavby vznikla přestavbou dvou původně samostatných domů. Přízemí je asimetricky prolomeno klenutým portálem. Přízemí je oproti prvnímu patru předsazeno přizdívkou, která je kryta prejzovou stříškou a na okrajích je doplněna bosováním. V prostorech přízemí se zachovaly renesanční a barokní klenby. První patro je plochostropé. V nádvoří se v patrech zachovala i původní renesanční ostění otvorů. V klenutém sále vpravo od průjezdu je nyní umístena kavárna Trojka, ve dvorním křídle přednáškový sál. V prostoru nádvoří je obnovena původně středověká studna. Je zde také umístena barokní socha Ignáce Langelachera Alegorie zimy, původně určená pro park zámku ve Slavkově. Později byla umistěna v nádvoří Kounicova paláce na Náměstí Svobodya po jeho zboření se dostala do Domu pámů z Kunštátu. Budovu dnes stále využívá Dům umení města Brna. 

Dominikánská 1, 3, 5, 7

Nejnovější historie domů na  Dominikánské ulici  1, 3, 5 a 7. je velmi pohnutá a svědčí o naprosté ignoranci k historii celého areálu.  Všechny tyto čtyři domy mají velmi podobnou historii. Vznikaly na středověkých parcelách, někdy společně s městem Brnem ve 13. století. V pozdějších dobách prošly přestavbami v renesanci, baroku i v 19 století. Většinou se skládali z křídla směrem do ulice a kolmého křídla do dvora. Z počátků jejich existence se zachovaly většinou sklepy, ale velmi často také konstrukce přízemí, či prvního patra. Bohužel na konci 20. století v 90. letech byly ve stavu hraničícího s jejich fyzickým zánikem. Možná si někteří pamatujete, že v době socialismu byly v domě číslo 1 studentské koleje, jinak se v nich většinou bydlelo a v přízemí byl nějaký ten obchod. Když se začala stavět na přelomu letopočtu obchodní galerie, začali se dít věci. Jakmile se koplo do země na místě vybombardovaných domů, samozřejmě se pohnulo podloží a domy, které sotva držely pohromadě, se postupně začaly poroučet k zemi. Nejhůř dopadl dům číslo 1. Jeho podzemní prostory byly částečně zality betonem a z nadzemní části zůstalo stát pouze část přízemí v uličním křídle. Dvorní křídla zmizela úplně. Ostatní domy na tom byly podobně. Pokud nedošlo k jejich úplné demolici, zůstali z nich stát jen uliční fasády a v některých případech alespoň klenutá přízemí. Do prostorů dvora se "vecpala" novostavba obchodní galerie se kterou jsou některé propojeny systémem trochu podivných a utajených pasáží. 

Dominikánské náměstí, Měčová 2 - dnes Obchodní galerie Velký špalíček

A blížíme se ke konci a na konec to nejlepší, tedy přesněji řečeno to nejhorší. Rohová parcela mezi Dominikánským náměstím a Mečovou ulicí, která je od roku 2000 zastavěna asi nejkontroverznější novostavbou v historickém centru města, Obchodní galerií Velký špalíček. Ale vraťme se na začátek. Domy, které na těchto místech stýly původně opět spadaly do období nejstarší historie města Brna. Pozdějším archeologickým výzkumem tu bylo dokonce doloženo osídlení již ve střední době kamenné. Nicméně souvislá zástavba tu probíhala někdy od 12. stoéletí. Domy zde stojící měly dokonce důležitou roli v životě města, protože v jednom z nich na Mečové 2 byla umístěna městská mincovna. Celé to ale skončilo 11. listopadu 1944 kdy celé nároží bylo zasaženo spojeneckým bombardováním. Těžce poškozené domy byly po roce 1945 demolovány a na jejich uprázdněném místě vznikl malý parčík, který čekal na nové využití. V 80. letech zde byla plánována výstavba hotelu Baron Trenck, jehož podoba svým historizujícím pojetím navazovala na okolo stojící domy. K jeho výstavbě ale nakonec nedošlo a po roce 1989 došlo na úplně jiné plány. V roce 1999 začala v proluce výstavba Obchodní galerie Velký špalíček. Jedná se o miltifunkční obchodně zábavní komplex s několika patry podzemních garáží. Bohužel celá výstvba probíhala bez patřičného záchranného archeologického výzkumu, který by si tato lokalita zasluhovala. Ne snad z důvodu, že by archeologové něměli o tento výzkum zájem, ale majitelé a prováděcí firmy archeology odmítaly na staveniště vpustit, přes to že jim to nařizuje zákon. Ale v 90. letech bylo možné všechno. Jen s největším nasazením zaměstnanců společnosti Archaia Brno se podařilo alespoň částečně zdokumentovat archeologické horizonty, kdy archeologové některé nálezy doslova vytahovali ze lžic bagrů a ještě investorovi museli slíbit, že celou akci udělají zdarma, přes to že investoir má ze zákona povinnost záchranný archeologický výzkum zaplatit. Vzhledem k budování hlubokých podzemních garáží byly postupně prokopány všechny horizonty až na podkladovou soprašovou vrstvu pod nějnižšími pravěkými nálezy. Což je v Brně poměrně ojedinělý případ. Micméně nakonec bylo vše zalito betonem a na místě vyrost objekt, který svojí postmoderní fasádou, která je značně předimenzovaná do prostoru historického jádra, bude děsit ještě naše potomky. Vždyky mne naprosto vyděsí otevřený chřtán podzemních garáží otočený do Dominikánského náměstí. Otevření Obchodní galerie provázeli protesty laické i odborné veřejnosti, ale to už bylo vše marno. 

Z výše uvedených textů, je jasné, že ještě v polovině 20. století jsme měli uprostřed Brna zachovaný jedinečný komplex zástavby jejíž historie sahala do hluboké minulosti a jejímž přirozeným přetvářením v průběhu staletí se jednalo o jakousi učebnici historie a architektury v dějinách města. Bohužel tato jedinečnost v průběhu druhé poloviny 20. století postupně vzala za své v takovém rozsahu, že až na drobná torza z ní nezůstalo téměř nic. Jiné takové místo v Brně není, takže nám dnes nezbývá nez jen litovat promarněné příležitosti. 

Zdroj: Proměny domovního bloku Velký špalíček v Brně, David Merta a Marek Peška