Vlastní vila Dušana Jurkoviče

22.05.2022

Jana Nečase 2, Brno

Dušan Samo Jurkovič, původem slovenský architekt, je známý hlavně díky svým stavbám na beskydských Pustevnách, které v sobě mistrně kombinují secesní prvky s prvky horské lidové architektury. Jeho vlastní vila, kterou si v Brně postavil v letech 1905 - 1906 je na tom podobně, i když inspiračních motivů bychom u ní nalezli ještě mnohem víc. V kontextu brněnských vil a nejen těch zpřístupněných veřejnosti se jedná zcela jistě o samostatný druh, který v sobě kombinuje zlidovělou secesi, anglickou inspiraci, moderní až experimentální přístup ke stavebním materiálům, a také o v té době velmi populární "dům milovníka umění". 

Dušan Jurkovič původně v Brně bydlel v činžovním domě na dnešní Kounicově ulici. V roce 1904 zakoupil rozsáhlý pozemek v Žabovřeskách, pod svahem Císařského, dnes Wilsonova lesa, s výhledem k loukám, nacházejícím se na březích řeky Svratky. Tato část města byla v té době teprve na počátku svého rozvoje a Jurkovičova vila byla jednou z prvních staveb zde. 

Architekt si svouji vilu navrhl, jako ne příliš velký dům na téměř čtvercovém půdorysu. Stavební konstrukce je kombinací hrázděného zdiva, omítaných stěn, které ale nejsou vystavěny z cihel, ale z experimentálního materiálu, jakéhosi sendviče, vytvořeného z dřevěných a korkových desek vyplněných škvárou. Škvára a korek měli zajistit tepelnou izolaci. A dalším mamteriálem je neomítané kamenné zdivo. Vila má z vnější strany velice členitou siluetu, tvořenou do sebe prostupujícími sedlovými střechami. O domě se někdy mluví také jako o perníkové chaloupce s veselou barevností, ale když se podíváme pozorně, zjistíme, že barevné jsou pouze hrázděné a bedněné části ve štítech domu. Naopak všechny ostatní omítky jsou až moderně hladké, bez šambrán a jakých koliv zdobných prvků. 

Již vstup do zahrady upoutá svojí zvláštní výtvarnou podobou. Plot je jednoduchý plaňkový na kamenné podezdívce. Ale vjezdová brána a branka pro pěší je usazena do kamenných pilířů a vyřezána ze dřeva s motivem pávů a natřena žlutou barvou. 

Po vstupu návštěvníka původně upoutal další výtvarný prvek na fasádě a to mozaika ve štítě zhotovená podle návrhu Adolfa Kašpara s námětem pohádky o Jiříkovi a drakovi. Ta ale během let zanikla a při poslední rekonstrukci byla nahrazena současným uměleckým dílem se stejným námětem. Vila je umístěna asimetricky v zahradě, která v sobě kombinuje užitkovou, na pravé straně, a okrasnou část vlevo. Levá část zahrady je členěna terasou, na které přímo u domu rostou čtyři břízy bělokoré a na její hraně jsou růžové záhony. V nižší části jsou zasazeny stromkové růže, které při pohledu od domu, vytvářejí růžový koberec. Okolo plotu jsou zasazeny keře rybízu a angreštu. 

Hlavní vchod do domu je situovaný pod lodžií vyzděnou z hrubě opracovaných kamenů do zahrady otevřevřenou klenutými otvory. Na lodžii je umístena terasa přístupná z prvního patra domu. Vedle hlavního vstupu je umístěna socha Jana Štursy. 

Interiér vily je inspirovaný anglickou modernistickou architekturou tak zvaných cotages, i když i zde najdeme Jurkovičovy oblíbené detaily lidových dřevěných chalup. Srdcem celého domu je potom dvoupodlažní hala s galerií v prvním patře. Z té se vstupuje do jednotlivých místností. Pokud by ale byl dům členěn klasicky, nebo řekněme konzervativně, byly by v přízemí umístěny společenské prostory a v patře ty soukromé, jako jsou ložnice. Zde je to ale jinak. Ložnice a dětský pokoj jsou v přízemí v zadní části domu a do patra architekt umístil svoji pracovnu, modelárnu a také pokoj pro hosty.  Zajímavé také je, že než se Jurkovič se svou rodinnou do nově dokončeného domu nastěhoval, uspořádal v něm výstavu Klubu přátel umění. Ta prezentovala nejen umělecká díla klubu, ale také nábytek navržený Jurkovičem. A dům samotný byl vlastně exponátem, který měl návštěvníkům představit způsob moderního bydlení. Zde se Jurkovič inspiroval Olbrichovou vilovou kolonií v Darmstadtu, která byla nejprve vystavěna jako výstavní a následně rozprodána k běžnému bydlení. 

Centrální hala otevřená do krovu a v prvním patře lemovaná galerií má přiznanou dřevěnou konstrukci, která je natřena barevnou lazurou. Kromě komunikačního prostoru se ale jedná také o jidelnu, spojenou s knihovnou. Knihovna je umístena na kratší straně ve výklenku, tak zvaném bay - windows. V hale je také umístěn kachlový krb ze zeleně glazovaných kachlů a pod galerií další výklenek, jehož stěny jsou zdobeny folklorním ornamentem. Od stropu je zavěšen původní stahovací lustr, který byl při rekonstrukci nalezen na půdě a zrestaurován. Zajímavé je, že byl původně na plynové osvětlení, a následně převeden na elektřinu. 

Přímo z haly se vstupuje do přijímacího pokoje, který dnes slouží k expozičním účelů. Další expozice věnovaná tvorbě Dušana Jurkoviče je umístěna v dětském pokoji a ložnici rodičů. V těchto místnostech je také restaurovaná malovaná bordura pod stropem. 

V prvním patře byly původně umístěny architektovy pracovny a pokoj pro hosty, dnes jsou i tyto místnosti využívány jako expozice. Najdeme zde také obslužné schpodiště procházející celým domem . 

Mimo ostatní moderní materiály bylo v domě hojně využito například linoleum, nebo krytí stěn z voskovaného papíru. 

Dům byl také vybaven mnoha uměleckými díly přátel Dušana Jurkoviče, například Joža a Franta Uprkové, Jan Štursa, Antoš Frolka, nebo Antonín Slavíček. Tím se současně stal domem milovníka umění. 

Po roce 1918 se Dušan Jurkovič i s rodinou odstěhoval na Slovensko, kde začal působit jako hlavní architekt. Vzal si sebou také většinu vybavení vily. Ta byla prodána ale i přes to, že vystřídala několik majitelů, zachovala se v poměrně dobrém stavu. Poslední soukromý majitel prodal vilu v roce 2006. Koupil ji stát a předal ji do správy Moravské galerie. V letech 2009 - 2011 proběhla kompletní rekonstrukce. 

Za možnost fotografování děkuji Andree Vojtěchovské a správě Jurkovičovi vily.