Budova První moravské spořitelny

06.01.2022

V minulosti a v období První republiky zvlášť patřilo k dobrému tónu, že si banky a jiné peněžní ústavy stavěly reprezentativní budovy. Nejednalo se o na první pohled nabubřelé paláce, jak to známe například z 90. let 20. století. Práce na těchto stavbách byla svěřována renomovaným architektům, kteří postavili stavby, které i po téměř sto letech stále obstojí. Příkladem takové stavby je i budova, kterou si nechala v letech 1937 - 1939 postavit První moravská spořitelna na ulici Jánské. Tento peněžní ústav, který vznikl již v roce 1852 patřil k největším v českých zemích. Na ulici Jánská sídlil již od druhé poloviny 19. století v historizující budově, která ale ve 30. letech 20. století přestala provozu banky vyhovovat a proto byla vypsána architektonická soutěž na nové sídlo. 

Ze soutěže vyšel vítězně návrh architektů Otakara Oplatka a Josefa Poláška a správní rada spořitelny přizvala ke spolupráci ještě architekta Heinricha Bluma. Jedním z hlavních požadavků zadavatele bylo, aby během výstavby nového sídla nebyl přerušen provoz pobočky. Tento požadavek vyřešili architekti tak, že navrhli stavbu rozdělenou na dvě části a nejprve byla postavena budova Jánská 10, do které se provizorně nastěhovala pobočka a teprve potom byla vystavěna budova Jánská 8 jako hlavní sídlo spořitelny. Dům je postaven jako polyfunkční a kromě úřadoven První moravské spořitelny obsahuje obchodní parter s prodejnami a byty ve vyšších patrech. Spořitelna samotná využívala pouze suterén, první a druhé nadzemní podlaží. 

Fasáda obou budov je sjednocena béžovým keramickým obkladem. Její plochu narušuje pouze konkávně prohnutý arkýř vystupující z fasády budovy Jánská 8, obložený travertinem a členěný pásovými okny. Obchodní parter má výlohy v původních hliníkových rámech. Pouze vstup do úřadoven spořitelny je zvýrazněn obkladem z několika druhů barevné žuly. Půdorysně je budova řešena jako rovnoběžná s ulicí Jánskou a na tuto část přiléhají kolmo dvorní křídla, která ukrývají také světlík v prvním patře, tvořící strop přepážkové haly. 

Při vstupu do interiéru projde návštěvník nejprve proskleným zádveřím, v rámci kterého se zachovala i původní kulatá skleněná telefonní budka, v níž je dnes jako dekorace umístěn historický příruční trezor. Ihned za zádveřím hosta čeká první vizuální "pecka" v podobě oválného vestibulu obloženého bílým a černým mramorem, doplněným na podlaze výraznými parketami z bílého a zeleného mramoru. Z vestibulu stoupá do prvního patra elegantní točité schodiště s hliníkovým zábradlím s motivem nekonečné vlny. Nosné kulaté sloupy jsou pokryty zeleným umělým mramorem. 

Když vystoupáme po schodišti do prvního patra, ocitneme se na galerii, ze které je výhled do přepážkové haly a nad hlavou se nám klene železobetonová kopule s vsazenými kulatými luxferami. Kopule je obkroužena neonovou trubicí bílé barvy. Spořitelna je totiž mimo jiné zajímavá tím, že k jejímu osvětlení bylo vůbec poprvé užito ve velkém množství neonových trubic. 

Rozlehlá přepážková hala obdélného tvaru je lemována v prvním patře galerií, do které jsou zasazena kulatá okna, původně kontrolního oddělení. Celý strop je prosklený a ve dne jím prochází denní světlo, po setmění je osvětlen opět neonovými osvětlovadly po obvodu. Na podlaze jsou parkety z bílého a zeleného mramoru. K původnímu vybavení patří také oválné kožené sedačky rudé barvy. Vzhledem k tomu, že dnes se nároky na bankovnictví poněkud změnily, byly původní přepážky zrušeny a pod galerií nalezneme jednotlivá pracoviště bankéřů. Světlo je do přízemí přiváděno velkými luxferovými stěnami. Celý prostor v bílé barvě s trubkovým zábradlím a kulatými okny připomíná estetiku zaoceánských parníků, což bylo u funkcionalistických architektů velmi oblíbené. Dodnes se také prostoru za kulatými okny říká podpalubí. 

Na galerii v prvním patře byly původně umístěny kanceláře, včetně té ředitelské. Dodnes se zde zachovaly dvě zasedací místnosti, z nichž jedna je po celém obvodu obložena dřevěným obkladem a zachoval se v ní také původní jednací stůl. Druhou na stěně zdobí obraz Propast Macocha, což dokládá, že peněžní ústavy ukládaly peníze také do nákupu uměleckých děl. 

První moravská spořitelna kladla také velký důraz na bezpečné uložení úspor. Celý suterén byl tedy věnován železobetonovým trezorům, se speciálními zámky. Pobočka byla vybavena moderním zabezpečovacím systémem, nebo šestimetrovou, dodnes používanou mříží, která se automaticky zatáhla v případě spuštění alarmu. K technologickému vybavení mimo neonového osvětlení patřila klimatizace, vyvolávací systém pro zákazníky, nebo interní rozhlas, jehož reproduktory se na některých místech interiéru zachovaly dodnes. 

Byty ve vyšších patrech byly na svou dobu vybaveny velmi nadstandardně. Nacházely se tu byty větších podlahových ploch, ale také malé garsoniery. K vybavení bytů patřil také výtah. Velkou škodou je, že původní ocelová posuvná okna byla vyměněna za plastová. Jinak se ale budova zachovala ve velice dobrém stavu a byla citlivě rekonstruována. 

Na závěr bych chtěl poděkovat panu Petru Pilátovi z České spořitelny, za umožnění fotografování v interiérech.