Zmizelé Brno II. - Německý dům

27.02.2022

Moravské náměstí

Dnešní díl seriálu o zmizelých brněnských stavbách bude věnován jedné poněkud rozporuplné stavbě, která se v dějinách města netěší té nejlepší pověsti a kdykoli se o ní píše, vzbuzuje to nejrůznější kontroverze. Ale protože historie běží v různých zákrutech, a já se snažím být nestranný vůči všem dějinným etapám,  představím Vám dnes centrum brněnských Němců od jeho slavných začátků až k hořkému konci. Brněnský Německý dům byl po stránce architektonické proveden velmi opulentně, i když některými historiky architektury byl zavrhován pro svůj eklektismus a pokleslou malebnost. Já osobně si myslím, že kdyby nebyl na konci druhé světové války zničen, jednalo by se dnes o významnou památku, připomínající mnoho vrstevnatost brněnských dějin. Ale jak víme, historie nezná kdyby.

 Zajímavé je, že ač měl v Brně do roku 1918 německý živel vůdčí postavení a ze strany radnice byly podporovány hlavně německé projekty, podařilo se brněnským Čechům vybudovat si své společenské centrum Besední dům již v letech 1870- 1873. V té době brněnští Němci užívali jako svoji spolkovou budovu neogotickou tělocvičnu Pod hradem, která sice byla solidní, ale s uměleckým ztvárněním Besedního domu se rozhodně nemohla srovnávat. Tělocvična byla postavena v trošku těžkopádném sytu německé neogotiky, jednalo se v podstatě o přízemní stavbu, která ve svých interiérech ukrývala velký sál, který sloužil tělocvičným a současně společenským účelům a potom jeden menší sál v patře. To se se zázemím Besedního domu nedalo rozhodně srovnávat. Více o tělocvičně s e dozvíte na https://www.martinkoplik.cz/l/telocvicna-pod-hradem-telocvicna-brnenskeho-turnvereinu/

Proto brněnský podnikatel Friedrich Wannieck v roce 1882 založil spolek pro výstavbu Německého domu, který měl dát německým obyvatelům města důstojný společenský stánek, určený k pořádání nejrůznějších společenských akcí, od koncertů, přes přednášky až po výstavy. A pochopitelně bylo pamatováno i na restaurační provozy. Nejprve byl vybrán pozemek na tak zvaném Kiosku, uprostřed dnešního Moravského náměstí a byla vypsána architektonická soutěž na stavbu. Do té se přihlásilo několik významných německých architektů, mimo jiné například i brněnský Germanno Wanderley.  V soutěži ale nakonec  zvítězil berlínský architektonický atelier Ende & Böckman podle jehož návrhu byl realizován exteriér stavby v duchu severoněmecké renesance z neomítaného cihlového zdiva.  Interiéry byly řešeny podle návrhu architekta Germana Wanderleye v kombinaci neorenesance a neobaroka. 


Na výzdobě budovy se podíleli přední němečtí moravští umělci, jako například Karl Wollek, nebo Anton Brenek. Podle Brenekova návrhu byl na prostranství před Německým domem vztyčen pomník císaři Josefu II. Německý dům byl slavnostně otevřen dvoudenní slavností 17. -  19. 5. 1891. Slavnost byla pochopitelně koncipována jako přehlídka brněnského němectví a podle toho byla ze strany brněnských Čechů patřičně ignorována. Celá budova poskytovala přístřeší nejrůznějším spolkům, například, čtenářskému spolku, pěveckému, dámskému a tak podobně. V interiérech se nacházelo několik místností, které sloužili jako klubovny nebo čítárny.  Největším společenským prostorem byl Velký slavnostní sál v prvním patře s kapacitou 2000 osob. Zde byly také umístěny druhé největší varhany na Moravě, dar manželů Wannieckových. Dodala je krnovská firma Rieger, a měli 48 registrů a 4000 píšťal.

Nejen společenské sály byly náročně zdobeny. Jednotlivé místnosti propojovaly vzdušné chodby a schodiště. Do budovy se vstupovalo z parku na dnešním Moravském náměstí sloupovým vestibulem, který byl zdobený sochami Karla Woleka, znázorňujícími postavy mytických germánských králů. Chodby potom byly zdobeny bystami německých umělců. 

Přízemí a suterén byly určeny restauračním provozům. Nacházela se zde kavárna, cukrárna, restaurace a ve sklepě lidová pivnice. V restauraci nemohla chybět pochopitelně kulečníková herna. Kavárna byla do parku otočena rozlehlou zahrádkou. 

Po změně politických poměrů po roce 1918 se změnil i život v Německém domě. Násilně sem byl přestěhován soubor Německého městského divadla (dnešního Mahenova) ve kterém se od té doby hrálo německy pouze jeden den v týdnu. Ve 30. letech bylo dokonce uvažováno o přístavbě v zadní části Německého domu, kde mělo vzniknout nové německé divadlo. Během 30. a hlavně ve 40. letech během druhé světové války se stal Německý dům centrem veškerých nacisticky orientovaných akcí v Brně pod vedením NSDAP. Byly tu pořádány schůze, slavnosti, odtud také vycházeli  průvody, které již ve 30. letech dávali pocítit německou nadřazenost a blížící se příchod nové doby. Po vypuknutí druhé světové války se tyto akce ještě zintenzivnily a není proto divu, že Německý dům se stal zosobněním všeho německého zla v Brně. 

 Během osvobozovacích bojů v dubnu 1945 byl německý dům, který se v té době stal i jakousi pevností německého odporu, zasažen několika protitankovými granáty a začal hořet. Stavba hořela celý týden a přes to, že v jejich sklepích byly velké zásoby potravin o uměleckých hodnotách domu ani nemluvě, není se čemu divit, že nikdo z Brňanů nepřiložil ruku k dílu a tento symbol němectví nechali vyhořet až do základů. Po osvobození Brna, stály na Moravském náměstí (Adolf Hitler platz) už jen smutné trosky dříve výstavné budovy, před kterými bylo zbudováno provizorní pohřebiště padlých Rudoarmějců.

V srpnu 1945 bylo rozhodnuto o demolici zbytků Německého domu na kterou byli přidělení brněnští Němci určení k odsunu a tak sami museli rozebrat tento hrdý stánek brněnského němectví. 

Donedávna se předpokládalo, že z Německého domu se nezachovalo vůbec nic. Není to tak docela pravda. Z jeho cihel měl být údajně postaven památník osvobození ve Starém Lískovci. A v roce 2020 byly při průzkumu Moravského náměstí objeveny částečně zasypané sklepy tohoto objektu. Po delší debatě bylo rozhodnuto, že v rámci rekonstrukce náměstí budou tyto sklepy sanovány a zpřístupněny veřejnosti. 

Fotografie u kterých není uvedeno jinak byly převzaty z knihy Německý dům od nakladatelství Josef Filip 1938.